Kdo jste sledoval mistrovství světa ve florbale v Malmö, určitě jste nemohli nevidět výrazné oranžové oblečení dobrovolníků. V téhle roli byl celou dobu mistrovství i předseda klubu Libor Bolda.

Libore, mistrovství světa byl určitě parádní zážitek, jak jsi se k práci na mistrovství dostal?

Byl to skvělý zážitek, pro mne obrovská zkušenost. Já jsem se k tomu dostal poměrně jednoduchým způsobem. Přihlásil jsem se jako dobrovolník, vyplnil jsem formulář, tam jsem popsal svoje dovednosti a čekal jsem. Moc šancí jsem tomu nedával a o to větší byla moje radost, když mne organizační tým v září oslovil. V týmu dobrovolníků v Malmö nakonec bylo něco přes 100 lidí, z Česka jsem byl ale jediný. Přes google meet jsme měli pár mítinků, vysvětlili nám naše role během šampionátu, znali jsme pravidla chování a bezpečnosti.

Jakou jsi měl v týmu dobrovolníků roli a co byla tvoje práce?

Oficiálně jsem měl na starosti důležitý VIP sektor, ale napsal jsem si do rozpisu služeb i další práci a tak se mi to na začátku šampionátu hodně střídalo. Ve VIP části Malmö arény jsem měl nejčastěji na starost servis pro vedení IFF. Prošel jsem i servisem pro média a pro švédský florbalový svaz. Zajímavá práce mi čekala na směnách v hale Baltiska. S režisérem přenosů z haly jsem komunikoval vysílačkou a měl na starosti kromě pohybu fotografů i osvětlení haly a protipožární opatření. Zápas Slovenska s Finskem jsem si užil i jako podavač míčků a uklízeč povrchu. Bylo to vážně dost pestré, nečekal jsem to. Některé postřehy z MS jsem říkal Jakubovi Švejkovskému v podcastu Radio Malmö, můžete si to poslechnout.

Jak probíhal tvůj den v Malmö?

Měl jsem službu každý den mistrovství, což byl nakonec docela velký zápřah. Ale dalo mi to docela dobrý přehled, jak to celé funguje. Já jsem bydlel blízko vlaku, využíval jsem skvělé rychlé spojení do hlavní haly a měl tak čas si dopoledne udělat svůj program a podívat se po městě nebo po okolí. Vstávat jsem nikam nemusel a od 14 hodin už jsem pak byl na hale, kde dobrovolníci měli zázemí a kde jsme pracovali do nějakých 10 hodin večer, někdy i déle. Když byla volná chvilka, nechtěl jsem si nechat ujít žádný zápas. Vyplatilo se jít třeba na Austrálii, Kanadu nebo Filipíny. Poznal jsem také několik zajímavých lidí, bylo super si popovídat o florbale s místními, s novináři nebo s lidmi z dalších reprezentací.

Potkal ses i s našimi reprezentanty?

Ano, také tohle bylo také jedním z mých cílů pro šampionát. Nakonec jsem měl možnost být u našeho zápasu s Německem a prakticky by to víc blíž už ani nešlo. Pomáhal jsem, jak jen to bylo v silách dobrovolníka možné. Viděl jsem, jak celý tým v čele s trenéry a Jaroslavem Berkou vystupoval a jejich soustředění na výkon bylo ohromné. Bylo vidět, jak moc jsou motivovaní.

Byl jsi i v Českém domě, který připravil Český florbal?

Bohužel, do Českého domu v Malmö jsem se dostal jen ještě před jeho otevřením, kdy jsem pomohl Honzovi Davidovi s pár věcmi. Dali jsme hospodu BrewDog do našich barev. Pak už nebyla možnost se tam podívat, jak to tam probíhalo a kolik fanoušků přišlo.

Jak jsi viděl vyvrcholení turnaje v podobě semifinále a finále? A co jsi říkal na atmosféru v Malmö?

Už od čtvrtfinálových zápasů se ta atmosféra hodně proměnila a byla skvělá. To čekání na překvapení v turnaji bylo znát z všech stran, mluvilo o tom hodně lidí. Play-off je opravdu něco jiného, přijíždí více fanoušků a ta očekávání doléhají na hráče. Přesně to určitě řešili i Švýcaři a doplatili na to. Lotyšům ten úspěch každý přál.

Já jsem byl rád, že pak přijeli také fanoušci Česka a udělali dobrou atmosféru při všech zápasech play-off. Řešila se hodně a možná se i pořád řeší celková divácká návštěvnost turnaje. Vnímal jsem to hodně zblízka a vím, že v Česku by se to při mistrovství světa určitě nestalo. Jsme prostě jiní a prázdné tribuny v zápasech, kdy nehrají domácí, bychom neměli. Švédi to mají jinak a také to přiznávají. Ostatní florbalové státy je prostě nezajímají tak, aby na ně chodili. Spíš je to otázka pro vedení IFF, jak organizovat takový šampionát a čemu dávat přednost. Za mne by plné haly diváků mistrovství světa slušely nejvíc. Možná to bude téma i pro Filipa Šumana.

Budeš v téhle dobrovolnické práci pokračovat?

Jestli budu ještě někdy dobrovolníkem? Proč ne! Je to zajímavá práce a nabereš spoustu zkušeností s organizováním akcí. V Česku nás čeká v roce 2025 mistrovství světa žen, třeba bude příležitost opět pomáhat. Ale já jsem v první řadě předseda Goril a moc rád, bych chtěl touhle cestou popřát všem našim členům krásný nový rok. My s Gorilami určitě spoustu zážitků dětem i dospělým nachystáme, čeká nás spoustu zápasů, turnajů a dalších akcí, na které se společně těšíme! Tak se do toho jdeme pustit hned!