Zdravím tě, Marku.

Svoji hráčskou kariérou po konci studia uzavíráš, je to tak?

Ahoj všem Gorilám! Ano, je to tak. Mou hráčskou kapitolu ve florbale uzavírám. Nebylo to vůbec jednoduché rozhodování, navíc když kolem sebe máte tak skvělou partu lidí, jako jsem měl já. S některými jsem hrál skoro od 7 let prakticky bez přestávky.

Co ti florbal dal? Na co budeš nejvíc vzpomínat?

Florbal mi dal strašně moc, provázel mě většinu mého života. Mám díky němu nespočet zážitků, velké množství přátel a navíc mě i formoval během mého dospívání.

Vždy budu rád vzpomínat na všechny zážitky na hřišti i mimo něj, ať už se jednalo o úspěch nebo neúspěch. Nejvíc ale v mé paměti utkvělo, když jsme v mládežnické kategorii skončili 3. na pražských Prague Games, kde nás k úspěchu dovedl Roman Surák s Petrem Procházkou.

Kdo tě vlastně k florbalu přivedl a hraješ ještě jiný sport?

K florbalu mě přivedla babička, která nás tehdy s bráchou dovedla na trénink. Ten sport jí přišel zajímavý a chtěla nám ho ukázat. No a nás to chytlo. Rád si zahraju jakýkoli sport, ale žádný nedělám s takovým nasazením, jako jsem dělal florbal.

Budeš s týmem dál v kontaktu? Uvidíme tě na zápasech?

S klukama se vždycky rád uvidím a věřím, že si mým koncem nezavřu vrátka k nim. Moc rád se na zápasy přijdu podívat a zafandit. Kluci do toho teď hodně šlapou a vím, že se jim ten kýžený postup povede a i Národka jim bude malá.

Kam se bude tvoje cesta ubírat teď? Chceš cestovat, studovat nebo spíš podnikat?

Teď si dávám trochu odpočinek a cestuji, ale hlavně chci teď v životě otočit list a věnovat se profesně tomu, co jsem studoval a dál se uvidí.

Gorilám budeš chybět!

Mějte se krásně a nikdy na vás nezapomenu.