Anička Šiková o Kalmaru, přípravě na novou sezónu a hraní mezi chlapci

Jaký je rozdíl mezi hraní s dívkami a s chlapci? Jaké zkušenosti si z Kalmaru odvezla? A jak se chystá na příští sezónu? To vše nám mladá florbalová naděje řekla v rozhovoru.

Jak se těšíš na příští sezonu a co si od ní slibuješ?

Popravdě jsem o příští sezoně vůbec nepřemýšlela. Ono je to ještě za docela dlouho. Chtěla bych rozhodně hrát a pomoci klukům k nějakým dobrým výsledkům. Otázkou je, na co to bude stačit. Týmové cíle pro příští sezonu nastavené nemám. Teď nás čekají letní turnaje.

Příprava je v plném proudu, ty jsi ale měla zraněný kotník. Už ses dostala zpátky do tréninku?

Zranění se mi stalo zhruba tři týdny před turnajem v Kalmaru. Docela jsem se bála, zda to stihnu doléčit, na PFC jsem hrát nemohla. Dva týdny jsem byla v naprostém klidu a poslední týden před Kalmarem jsem začala jezdit na kole a plavat. Stihla jsem minimální počet tréninků na florbalce, ale kotník držel. Celý turnaj to bylo v pohodě, i když jsem musela hrát s ortézou nebo tejpem. Týden po návratu ze Švédska jsem byla nemocná. O víkendu jsem ale stačila odehrát turnaj v Liberci. Vlastně až v tomto týdnu naskočím do letní přípravy. Takže to bude veselé.

Na nedávném KFC ve Švédsku se ti individuálně dost dařilo, jak bys turnaj zhodnotila, co se tvých výkonů týče?

Do Švédska jsem se moc těšila. S Matějem Surákem jsem byla domluvená, že zkusím i pár zápasů za holky v mém ročníku v týmu Chodova. Ale prioritou samozřejmě zůstávaly zápasy za strže Goril. V této kategorii jsem odehrála vlastně celou sezonu a našemu týmu jsem věřila. Všechny zápasy byly vyrovnané, ale s mým výkonem nejsem úplně spokojená. Nedařilo se mi dle mých představ. Očekávala jsem třeba i nějaké góly, asistence. Bylo poměrně těžké se mezi klukama prosadit. S holkama z Chodova jsem odehrála vůbec první turnaj a myslím, že to byl povedený výkon. Jsem ráda, že jsem se několikrát prosadila a pomohla tak týmu. Moc mi pomohla podpora mého taťky a bráchy, kteří se přijeli podívat. Jsem moc vděčná.

Jak hodnotíš cestu do Švédska z týmového hlediska? Hrála jsi za mlže i strže…

Jsou to zkušenosti, které se asi jinde nedají získat. Jiné týmy, atmosféra i jiný způsob hry. Všechno mě moc bavilo. Něco takového je důležité si zkusit, zažít. Myslím, že takto to měli nastavené všichni. I prohry nám všem něco dají. Najít chyby, uvědomit si je, jít dál a další zápas vyhrát. Chceme vyhrávat.

Když jsi v Kalmaru nastupovala i v dresu Chodova za dívčí tým, co pro tebe byla největší změna oproti hraní s klukama?

Je strašně velký rozdíl mezi zápasy v dívčím týmu a mezi klukama. Ten největší je rozhodně v tempu, ve kterém se zápas hraje. U holek je to podstatně pomalejší, takže stíháte. Další velký rozdíl je v osobních soubojích. Tady bych řekla, že mám poměrně výhodu oproti ostatním holkám. Zřejmě jsem zvyklá na tvrdší souboje. Vůbec to nastavení v hlavě a koncentrace na zápas je asi u kluků lepší. Myslím, že se to nedá moc srovnávat. Jsem ráda, že jsem měla příležitost hrát za Chodov. Poznala jsem skvělé holky, které umí hrát florbal a chtějí vyhrávat. Což je pro mě důležité.

Chodov je navíc mnohem větší klub, pocítila jsi to nějak? Třeba chováním členů klubu nebo přístupem k florbalu?

Na tuto otázku asi neumím moc dobře odpovědět, vzhledem k tomu, že jsem s týmem netrávila skoro vůbec žádný čas mimo zápasy. Ale všichni se ke mně chovali moc hezky a snažili se pomoci. Jsem ráda, že mě přijali mezi sebe.

Chtěla bys ještě něco zmínit? Na něco jsem se tě nezeptal?

Chtěla bych moc poděkovat klukům, za to, že mi pomáhají a podporují na hřišti. Bez nich bych nikdy nebyla tam kde teď jsem. Neskutečně mě to motivuje. Snažím se jim to oplácet a doufám, že to tak zůstane. Dále všem trenérům, že mají se mnou takovou trpělivost. Někdy to až nechápu. Mají to se mnou dost těžké. Ale chtěla bych jim slíbit, že budu na sobě dál makat, jak jen to půjde. A hlavně bych chtěla poděkovat mým rodičům a bráchovi. Oni ví. Děkuju moc.

My děkujeme za rozhovor a za to, jak krásně reprezentuješ náš klub.

Chceš hrát také florbal?

Za Gorily hrají nejen kluci, ale také dívky. Anička je jednou z nich. Stále děvčat ale není tolik, aby měly vlastní tým! Chceš se přidat? Ozvi se nám! Napiš, zavolej nebo rovnou přijď na jeden z tréninků. Rádi ti všechno vysvětlíme. S Gorilami zažiješ spoustu zábavy!