Ahoj Patriku, jsme rádi, že sis na nás našel čas a můžeme tě tak trošku více představit našim fanouškům a členům.

Jak ses vůbec dostal k trénování naší přípravky? Bylo to něco, co jsi v minulosti chtěl dělat?

Jak už to tak v životě bývá, stal jsem se trenérem úplnou náhodou. Jednoho dne přišla domů žena, která občas pomáhá atleticky rozvíjet naše malé Gorily, s tím, že by Standa potřeboval, abych s ním byl v pondělí na tréninku. No, a tak se stalo, že z jednoho tréninku byly dva, ze dvou byl jeden turnaj na lavičce s Felixem a poslední „triumf“ byl turnaj Gorila, kde jsem pomáhal s děckama Sihymu. Nikdy jsem úplně nepřemýšlel nad tím, jestli jsem to někdy v minulosti chtěl dělat, ale teď si říkám, že asi trochu ano.

A chytlo tě to? Baví tě být uvnitř klubu a trénovat malé Gorilky?

Přiznávám, že chytlo. Je strašně fajn pohybovat se v klubu trochu jinak a je úžasné, jak se děti posouvají a ty si říkáš, že jsi k tomu možná taky trochu přispěl. Rád bych měl trochu víc času, abych zvládal o nějaký ten trénink navíc. Je vidět, že pokud se na tréninku sejdeme tři trenéři, je ta dynamika úplně jiná. Chvilku jsem uvažoval i o licenci, ale z časových důvodů jsem to zase zasunul hlouběji do hlavy, asi tak daleko jako pořízení psa.

Jaké to je přecházet z role rodiče na roli trenéra? Jak jste se s tím doma prali a jak to probíhá nyní s tebou a tvým synem?

Myslím, že to bylo zrovna nedávno, co jsme spolu tohle téma probírali. Výsledek je takový, že mě osobně se nejde na 100 % přepnout do role trenéra a brát ho jako hráče. Nutno dodat, že se o to snažím, aby to nebylo ke škodě jemu a ostatním dětem. Myslím tím, že pokud bych věnoval větší pozornost jemu, mohlo by se stát, že jeho progres nebude takový jako v případě jiného trenéra. Ve zkratce, rodič nebývá pro své dítě ten nejlepší trenér.

Jaké jsou podle tebe nejdůležitější dovednosti, které by měly mladé gorily získat v přípravce a na čem v tréninku pracujete?

Důraz je na vedení míčku a práci s holí. Pokoušíme se jim ukázat, jak si obsazovat protihráče a jak se naopak uvolnit. Kluci pak učí děti umět si balonek pokrýt a druhoročáci se už snaží trochu se na hřišti hledat.

Jaký je pro tebe nejoblíbenější moment při trénování dětí?

Úplně nejvíc wow moment přijde, když je vidíš při hře a oni předvedou perfektní kombinaci na 2-3 doteky od brány do brány se zakončením. Ok, asi je potřeba říct, že to zakončení nebývá úspěšné, ale to po nich teď nikdo nechce. Dá se říct, že vlastně ani úplně neplní svoje zadání (vezmi míček, projdi hřiště a vystřel), ale ten moment fakt zahřeje. Víš, když vidíš, co ta 6-7 letá hlavička umí vymyslet, to je boží.

A jaký máš k dětem přístup, co je pro tebe z hlediska vztahů s dětmi v takovém věku důležité z hlediska kouče i rodiče?

Tohle je záludná otázka. Je potřeba si uvědomit, že takhle malé děti nechápou složité vysvětlování a dost z nich nezmákne na první dobrou pochopit, co se po nich vlastně chce. Musí k tomu dojít a potom vyžadují potvrzení, že to udělaly správně. Je taky důležité si uvědomit, že jsou to malé děti a jako takové si občas potřebují hrát. Rodičovství je úplně jiná disciplína. Stává se z tebe kamarád, kouč v jiném smyslu, zároveň musíš vytyčit mantinely jeho chování a můžu pokračovat. Tuším, že to je ta nejtěžší práce v životě, protože formuješ lidskou bytost a kdo ví, možná i nějakého dalšího trenéra přesně takových dětí.

Máš nějaký nezapomenutelný zážitek z lavičky naší přípravky?

Jednoznačně turnaj PFC Spring 2023. Postup do elitní skupiny bylo malé Nagano. Nekecám! To, co předvedlo na lavičce trenérské duo Felix a Standa, a hlavně ty děcka, to bylo nezapomenutelné. Myslím, že rodiče, co měli možnost v té tělocvičně být, mi to potvrdí.

Jak se ti pracuje s týmem trenérů, rozumíte si?

Já v podstatě jen tak přicmrndávám, to je asi nutné říct. Když se vrátím do minulosti, tak s Felixem jsem si rozuměl a teď s Márou a Sihym si, zdá se, rozumím taky. Ale jak říkám, tolik času s nimi netrávím.

Ještě nám řekni něco o sobě, co vlastně děláš mimo florbal, máš nějaké koníčky mimo sport?

Uf, to je jedna z nejhorších otázek poslední doby. Času je málo, a tak na další zájmy není kde brát. Asi můžu říct, že mám práci, která je současně mým koníčkem. Klišé jako prase, ale je to tak.

Jaké máte letos s přípravkou cíle a na čem budete nejvíce pracovat? Na co se v sezóně nejvíce těšíš?

Tohle je otázka spíše na kluky trenéry, kteří to mají rozmyšlené. Ale těším se na její konec, protože se pak můžeš ohlédnout a vidíš, jak obrovský kus práce za sebou ty děcka mají a kam se posunuly. Anebo se také neposunuly, ale to je lidský úděl. Ne každý z nás má vlohy pro všechny sporty. Já třeba nikdy nebyl ideální fotbalista, ale přesto jsem ho hrál.

Jaké jsou podle tebe klíčové vlastnosti, které by měl mít dobrý trenér mládeže?

Hravá dětská mysl, pochopení, trpělivost (hodně trpělivosti), respekt.

V jakém smyslu tě tato zkušenost obohatila jako člověka?

Ty mi dáváš! Další otázka s pohledem do duše. Dá se asi říct, že se dívám na svého syna malinko jinak, než by tomu tak bylo, kdybych tuhle zkušenost neměl. Možná jsem díky tomu i o něco trpělivější a tolerantnější.